25 02 17 Čeština in a nutshell

Dva grafémy, jeden foném. 

"i" i "y" se ve spisovné češtině vyslovuje [i], dlouhé pak [i:]. Vysvětlete past na školní děti cizinci, zvláště pak cizinci, jehož rodný jazyk mezi tvrdým a měkkým i rozlišuje nejen v písmu, ale i v mluvě. 

Na severu Moravy je to ještě celkem pohoda, bo v totym regioně se na opozici tvrdé/měkké i hraje. Věty na obrázku se, co se týče tvrdosti, vyslovují podle psané podoby, jen nehraje délka. A nehraje ani lexikologie. Býlí by byl plevel, místo bílení by bylo třa vyličit, synci by baby valili a ty valily zas je, a v kině by byli fšeci spolem, bo nemame čas. Jen ten měsíc by byl bily, ale tady se říká: "Le, ..., he!" a ukáže se prstem, barvu si člověk domyslí sám.

Celostátně minus severní Morava k tomu připočtěme ve výslovnosti stejná "ú" a "ů" ([u:] obojí). Ú na záčátku slova, ů uprostřed. Až na zkušenosti zúročené při zúrodňování půdy.

Poslední zastavení si dnes dovolím věnovat znělosti. Jedná-li se o plot [plot] nebo o plod [plot], poznáme vedle kontextu v hovoru až podle toho, jestli stojíme u plotu zahrady nebo u plodu v ní.

Stále ještě tvrdíme, že jen angličtina píše jinak, než mluví?